Pracovněprávní nároky zaměstnanců v souvislosti s povodněmi



V souvislosti s povodněmi se množí dotazy týkající se pracovněprávních problémů.

Co dělat a jak postupovat v následujících případech:

1) když se zaměstnanec nedostane do zaměstnání

2) když bude převeden na jinou práci

3) když mu v důsledku záplav nebude přidělována práce

4) když v místě trvalého bydliště poskytne pomoc, atd.

 

1. Zaměstnanec se následkem povodně nedostal do zaměstnání

a) Tato problematika je upravena v bodu 3. přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah důležitých osobních překážek v práci. Zaměstnavatel v tomto případě poskytne zaměstnanci pracovní volno bez náhrady mzdy. Po dohodě se zaměstnavatelem to lze řešit i napracováním zameškané doby a konečně to lze rovněž řešit čerpáním dovolené. Všichni zaměstnavatelé, tj. i ti, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zák. práce (jedná se o zaměstnavatele, kteří neprovozují podnikatelskou činnost, např. příspěvkové organizace) mohou v kolektivní smlouvě sjednat, nebo ve vnitřním předpisu stanovit, že se jedná o překážku v práci s náhradou mzdy.

     Pokud by se jednalo o těžce zdravotně postiženého zaměstnance, který  na cestu do zaměstnání používá osobní automobil, vznikl by mu nárok na poskytnutí pracovního volna s náhradou mzdy na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den (viz bod 4. výše uvedené přílohy).

 V závěru je třeba zdůraznit, že se jedná o případ, kdy o přerušení provozu hromadných dopravních prostředků zaměstnanec nevěděl.

b) zaměstnanec se v důsledku povodní nemůže dostavit do zaměstnání i v dalších dnech

     Pracovněprávní předpisy tento případ neupravují. Vzhledem k důvodům, proč se zaměstnanec nemůže dostat do zaměstnání, přichází v úvahu poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy nebo čerpání dovolené.

      Pokud jde o úhradu zdravotního pojištění domnívám se, že zaměstnavatelé v těchto případech poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy nebudou podmiňovat uzavřením dohody o úhradě zdravotního pojištění dle § 9 odst. 3 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Je však nutné posuzovat každý případ s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu.

2. zaměstnanec je podle §  41 odst. 4 zákoníku práce převeden na jinou práci, neboť to je třeba ke  zmírnění bezprostředních následků povodně

      Podle § 41 odst. 4 zák. práce může zaměstnavatel v tomto případě zaměstnance převést i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci. Zaměstnanec musí být samozřejmě schopen tuto práci vykonávat, zejména vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem. Pokud by byl převeden na práci, za níž mu náleží nižší mzda (plat), přísluší mu doplatek nejméně do výše průměrného výdělku a to po celou dobu tohoto převedení. Problematika odměňování (doplatku do průměrného výdělku) je v tomto případě obsažena v § 139 zák. práce.

3. zaměstnanci  není v době povodně přidělována práce a není převeden na jinou práci

 a) překážka v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zák. práce

     Ve většině případů se bude jednat o jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zák. práce a zaměstnanci po tuto dobu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Protože tato překážka v práci (živelní událost) není v zákoníku práce upravena, jedná se o jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zák. práce.

     Podle mého názoru se ve většině případů nebude jednat o nepříznivé povětrnostní vlivy, ale o živelní událost. Odůvodnit to lze mimo jiné především tím, že vláda vyhlásila ve všech krajích Čech kromě Pardubického stav nouze.

     Pojem "nepříznivé povětrnostní vlivy " je upraven v § 207 písm. b) zák. práce., není zde však blíže specifikován. Podle dosavadní praxe se jedná, např. o přerušení práce vlivem velkých mrazů nebo dešťů na stavbách, na montážích v terénu, v lesním hospodářství. Jedná se tedy o práce v určitých resortech a profesích. Nelze přece tvrdit, že např. u zaměstnanců pracujících v dílnách, u technickohospodářských zaměstnanců, kterým následkem povodně není přidělována práce, se jedná o překážku v práci uvedenou v § 207 písm. b) tj. o nepříznivé povětrnostní vlivy. Jsem přesvědčen, že ve většině případů nepřidělování práce v důsledku povodně se bude jednat o překážku v práci podle § 208 zák. práce.

    Rozhodně to nelze řešit tzv. částečnou nezaměstnaností podle § 209 zák. práce, tj. že v písemné dohodě uzavřené mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací budou vymezeny vážné provozní důvody. V současné právní úpravě již vážné provozní důvody nejsou uvedeny. V § 209 odst. 1 zák. práce je uvedeno, že o tuto překážku v práci na straně zaměstnavatele se jedná pouze v tom případě, kdy u něho došlo k dočasnému omezení odbytu jeho výrobků nebo k omezení poptávky po jím poskytovaných službách. O tento případ se však zde nejedná.

      Samozřejmě to lze po dohodě se zaměstnancem řešit i poskytnutím dovolené.

     Tento případ však nelze řešit poskytnutím neplaceného volna, a to i v případě, že by se na tom zaměstnavatel se zaměstnancem dohodli. Bohužel se však jedná o častou nesprávnou praxi některých zaměstnavatelů, kteří na dobu překážek na jejich straně, především se jedná o prostoje a vážné provozní důvody zaměstnancům poskytují (po dohodě se zaměstnancem) neplacené volno. Tato praxe je v rozporu se zákoníkem prácei s rozhodováním soudů. 

b) překážka v práci z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů - § 207 písm. b) zák. práce

     V některých případech nepřidělování práce by se mohlo jednat i o překážku v práci z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů. Uvedu na příkladu: v městě, které bylo částečně zaplaveno, stavební firma staví např. obchod, který leží v místě, kde záplavy nejsou. Následkem dešťů zaměstnanci, například pokrývači nemohou vykonávat práci. Jedná se o překážku v práci podle § 207 písm. b) zák. práce (nepříznivé povětrnostní vlivy) a nikoliv o překážku v práci podle § 208 zák. práce. Jestliže zaměstnanci nebudou v tomto případě převedeni na jinou práci, přísluší jim náhrada mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Lze však dohodnout (např. v kolektivní smlouvě) nebo ve vnitřním předpisu stanovit náhradu mzdy nad 60% průměrného výdělku. To platí i pro zaměstnavatele, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zák. práce, tj. kteří neprovozují podnikatelskou činnost. Jestliže budou převedeni na jinou práci (nelze je převést bez jejich souhlasu), a náležela by jim nižší mzda (plat), zaměstnavatel je podle § 139 zák. práce povinen jim poskytnout doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého zaměstnanec dosahoval před převedením na jinou práci.

c) překážka v práci z důvodu prostoje - § 207 písm. a) zák. práce

 V některých případech se může rovněž jednat o prostoj. Prostoj je upraven v § 207 písm. a) zák. práce. Jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele. O prostoj se jedná, např. když zaměstnanci nemohou vykonávat práci v důsledku přerušení: dodávky elektrického proudu; plynu; surovin; materiálů; v důsledku chybných pracovních podkladů; vadných přípravků nebo nářadí; čekání na seřizovače; poruchy na strojním zařízení, atd. Prostojem se rozumí pouze přechodná, určitým časovým úsekem omezená a zásadně nepředvídatelná překážka v práci. Prostojem rozhodně není pravidelná; plánovaná odstávka strojů či zařízení; pravidelné opravy, včetně oprav generálních; nedostatek práce vzhledem k přechodu na jiný výrobní program nebo vzhledem k nedostatku zakázek. Jak je výše uvedeno v některých případech by se o tuto překážku v práci mohlo jednat, např. zaměstnancům nebyla přidělována práce, protože v důsledku záplav byla přerušena dodávka elektrického proudu. Jestliže zaměstnanci nebudou v tomto případě převedeni na jinou práci, přísluší jim náhrada mzdy ve výši 80 % průměrného výdělku. I v tomto případě lze dohodnout (např. v kolektivní smlouvě) nebo ve vnitřním předpisu stanovit náhradu mzdy nad 80% průměrného výdělku. To platí i pro zaměstnavatele, kteří neprovozují podnikatelskou činnost. Jestliže budou převedeni na jinou práci (nelze je převést bez jejich souhlasu), a náležela by jim nižší mzda (plat), zaměstnavatele je podle § 139 zák. práce povinen jim poskytnout doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého zaměstnanec dosahoval před převedením na jinou práci.

Souběh výše uvedených překážek v práci

     V řadě případů se bohužel může jednat o tzv. souběh výše uvedených překážek v práci. Například, pokrývač nemůže vykonávat práci nejen v důsledku silného deště a větru, ale také v důsledku záplav. Největší problém však nepochybně může nastat v případě souběhu překážky v práci na straně zaměstnance a současně překážky v práci na straně zaměstnavatele. Uvedu na příkladu: zaměstnanec se v důsledku povodně nemůže dostat do zaměstnání z důvodu, že nejezdí hromadná doprava, ale i kdyby se do zaměstnání dostal, nemohl by práci vykonávat, protože výrobní prostory jsou zaplaveny.

       Jedná se o překážku v práci na jeho straně, která by měla být, jak je výše uvedeno řešena poskytnutím pracovního volna bez náhrady mzdy nebo čerpáním dovolené, ale současně je zde překážka na straně zaměstnavatele, neboť jeho pracoviště jsou zaplaveny. I kdyby se zaměstnanec do zaměstnání dostavil, nebyla by mu práce z výše uvedených důvodů přidělována. V tomto konkrétním případě se skutečně jedná o komplikovaný právní problém, který bude třeba řešit, stejně jako další hraniční případy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu.

 Především bude nutné přihlédnout k ustanovení § 3 občanského zákoníku, kde je uvedeno „

      (1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

      (2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.

4. zaměstnanec na základě požadavku příslušného orgánu stanoveného zákonem, např. povodňového orgánu obce  poskytne při povodních osobní pomoc

     V tomto případě se podle § 201 zák. práce a zejména podle zák. č.  254/2001 Sb., o vodách nebo podle § 31 zák. č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení se jedná o překážku v práci z důvodu obecného zájmu, konkrétně o občanskou povinnost a zaměstnanci od zaměstnavatele náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zaměstnanec musí zaměstnavateli tuto překážku v práci prokázat potvrzením příslušného orgánu, např. povodňového orgánu.

5. zaměstnanec odstraňuje následky povodní a činí tak pouze ve svém zájmu a zároveň i v zájmu ostatních spoluobčanů:

A)    Odstraňuje-li zaměstnanec následky povodní na svém majetku, jde o důležitou osobní překážku v práci, kdy zaměstnavatel může poskytnout pracovní volno bez náhrady mzdy nebo se mohou zaměstnanec a zaměstnavatel na náhradě mzdy dohodnout, nebo se mohou dohodnout na napracování zameškané pracovní doby.

B)    Pokud však bude zaměstnanec odstraňovat následky povodní sice na svém majetku(domě, bytě), ale bude pracovat na základě pokynu příslušného orgánu, protože by jeho majetek například mohl ohrozit zdraví nebo majetek jiných fyzických osob, bude se opět jednat o občanskou povinnost.  I zde je tedy nutné každý případ posuzovat individuálně. Rozhodující bude vždy potvrzení výše uvedeného příslušného orgánu, např. povodňového orgánu.

5. 6. 2013, JUDr. Jitka Kocianová


grafika_pata.jpg